Liberalizace: Evropská Unie a Český energetický trh

Updated on
min reading

Česká republika ukončila proces liberalizace trhu s elektřinou a plynem v roce 2006, což pro odběratele znamenalo získání možnosti volby dodavatele elektřiny a plynu. Samotný proces liberalizace byl řízen především direktivami Evropské Unie, která v transformaci českého trhu s energiemi hrála základní roli.

Výchozí bod

Historicky bylo zajištění dodávek elektřiny a plynu pro spotřebitele v Evropě povinností státu, jakousi veřejnou službou. Právě na této představě se zakládala převládající forma organizace energetického odvětví v evropském hospodářství. Téměř v každé evropské zemi existovala národní energetická společnost, často ve vlastnictví státu, která měla monopol na výrobu, distribuci a dodávky elektrické energie a plynu domácnostem, často za zvýšenou cenu.

Myšlenka o nutnosti otevření energetického trhu ve členských zemích EU pramení z Římské smlouvy (1957), která stanovila za cíl volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Nicméně před otevřením trhu s elektřinou a plynem, které proběhlo v evropských státech na začátku nového století, se s energiemi obchodovalo pouze v rámci jednotlivých ekonomik členských zemí. V praxi to mělo za následek velké mezistátní rozdíly v ceně, kterou odběratel musel zaplatit. Liberalizace měla v rámci oddělení distribuční soustavy a prodeje energie přispět k odstranění monopolu, zvýšit počet hráčů na trhu, a tak povzbudit boj o zákazníka a následné snižování cen elektřiny a plynu. Ve skutečnosti šlo o rozdělení národních monopolů a stanovení jasných pravidel, která měla zajistit rovný a nediskriminační přístup k produktům všech společností, které se zabývají maloobchodním prodejem energie konečným uživatelům.

Etapy liberalizace

Proces liberalizace energetického trhu v Evropské unii byl zahájen na konci 90. let a probíhal ve formě přijímání právních aktů pro zajištění postupného otevírání vnitrostátních trhů ve snaze úspěšně řešit vznikající technické otázky a problémy právní a politické povahy.

  • První fáze liberalizace trhu s energiemi začala v únoru 1997 přijetím směrnice 96/92/ES stanovující podmínku realizace ze strany členských států během následujících dvou let. Cílem první etapy liberalizace bylo vybudovat nejvyšší možnou úroveň konkurence a nejnižší potřebný objem kontroly. Částečné otevření energetického trhu se projevilo v tom, že každý stát mohl sám určit, kdy a které trhy budou otevřeny hospodářské soutěži. Jediným povinným kritériem v tomto ohledu byla realizace alespoň 35% roční spotřeby elektrické energie u koncových uživatelů na volném trhu. Další důležitou složkou první energetické směrnice bylo zahájení procesu oddělení národních monopolů spojených s výrobou a prodejem elektřiny a plynu od sféry přenosu energie. V České republice v této souvislosti šlo o přijetí energetického zákona č.458/2000 Sb v roce 2000. Co se týče trhu s plynem, v červnu 1998 byla přijata směrnice 98/30/ES, která obsahovala obecná pravidla pro přemístění a skladování zemního plynu, jeho distribuce a spotřeby. Dotýkala se také problematiky organizace a fungování trhu s plynem a přístupu na tento trh.
  • V listopadu 2002 byl přijat druhý energetický balíček, jehož ustanovení byly zaměřeny především na zajištění rovného přístupu k sítím a další rozvoj konkurenčního prostředí. Tento energetický balíček obsahoval obsáhlá ustanovení týkající se další liberalizace energetického sektoru: obsahovala pravidla o pokračování rozdělení byznysu v monopolních společnostech, snížení jejich horizontální koncentrace, zavedení hospodářské soutěže pro velkoobchodní a maloobchodní dodávky, kontrolu přenosu a distribuce energie stejně jako řízení přístupu třetích stran k energetické infrastruktuře. S ohledem na rozdělení podniku bylo v této fázi minimálním požadavkem právní rozdělení provozovatelů přenosových systémů od provozovatelů, kteří prodávají energii koncovým uživatelům, a vytvoření regulačního orgánu na vnitrostátní úrovni v každé zemi.
  • V rámci třetího energetického balíčku, který vstoupil v platnost v červnu 2009, vznikl návrh zřízení celoevropského orgánu pro spolupráci v oblasti energetiky. Jednalo se o první krok na cestě ke vzniku regulátoru jednotného evropského trhu s elektřinou a plynem, bez něhož se fungování otevřeného trhu neobejde. Během třetí etapy došlo k účinnému oddělení výroby a prodeje energie od sítí pro její přenos, došlo k posílení nezávislosti regulačních orgánů a rozvoji spolupráce mezi státy a vnitrostátními regulačními institucemi pro řešení nadnárodních otázek. Dále bylo zajištěno harmonické fungování provozovatelů přenosových soustav energie pro efektivnější přeshraniční obchod a usilovalo se také o transparentnost trhu s energií a ochranu spotřebitele.

Výsledky liberalizačního procesu

V současné době mluvíme o plně liberalizovaném energetickém trhu v Evropě. Český trh navíc podle odborníků patří k těm nejliberalizovanějším. Co to znamená? A jaké výsledky má liberalizace české energetiky v každém ze dvou odvětví?

Elektřina

Možnost volit svého dodavatele se pro různé kategorie spotřebitelů objevila se značným časovým odstupem, přičemž jako poslední toto právo obdržely domácnosti. U elektřiny šlo o následující mezníky otevření trhu:

  • 2002 – zákazníci s roční spotřebou nad 40 GWh
  • 2003 – zákazníci s roční spotřebou nad 9 GWh
  • 2004 – zákazníci s průběhovým měřením spotřeby mimo domácností
  • 2005 – koneční zákazníci mimo domácností
  • 2006 – všichni koneční zákazníci včetně domácností

Po získání možností výběru dodavatele elektrické energie začal spotřebitel hrát aktivní roli. Několik desítek dodavatelských společností se v současné době aktivně podílí na trhu s elektřinou v ČR, což umožňuje spotřebitelům včetně domácností vybrat si z široké nabídky nebo v případě nespokojenosti se službou jednoduše nahradit jednoho dodavatele druhým. Největšími dodavateli v roce 2013 se staly společnosti ČEZ (3 500 000 odběrných míst), E.ON (1 200 000 odběrných míst) a Pražská energetika (PRE) s 700 000 odběrných míst.

Liberalizace přispěla ke zvýšení celkové efektivity energetického trhu, došlo k relativnímu snížení cen pro konečné spotřebitele, navíc pro ně vznikla možnost vstoupit do flexibilních kontraktů a využit nabídku doplňkových služeb dodavatelů.

Plyn

Možnost volby dodavatele byla udělena postupně:

  • 2003 – zákazníci, jejichž odběr byl již v roce 2003 vyšší než 15 mil. m3 a všichni držitelé licencí na výrobu elektřiny, kteří spalují plyn v tepelných elektrárnách nebo při kombinované výrobě elektřiny a tepla
  • 2006 – koneční zákazníci s výjimkou domácností
  • 2007 – všichni koneční zákazníci včetně domácností

Dominantními dodavateli plynu jsou v současné době RWE s 1 700 000 zákazníků, Pražská plynárenská s 430 000 zákazníky a E.ON s 150 000 zákazníky.

Liberalizace a zvyšující se konkurence transformují myšlení jak velkých hráčů energetického průmyslu, tak i konečných spotřebitelů. V tomto novém prostředí se energie vyrábí, prodává a konzumuje jako každé jiné zboží. Hospodářská soutěž a nové ekonomické stimuly mají hluboký vliv na strategii na straně nabídky i poptávky. Nižší ceny energií, které jsou cílem celého procesu liberalizace, stimulují efektivitu na straně nabídky. Co se týče poptávky, liberalizace a hospodářská soutěž přispěly k tomu, že koneční spotřebitelé věnují více pozornosti celkovým nákladům za energii.

Liberalizovaný český energetický trh již několik let poměrně úspěšně funguje v evropském prostředí. Liberalizace ovšem rozhodně není jednorázovou událostí, ale dlouhodobým procesem, který vyžaduje trvalou adaptaci všech složek trhu.