You are here

Fixace nebo garance nižší ceny elektřiny a plynu? Výhody a rizika.

Po procesu liberalizace energetického trhu máme možnost volit svého dodavatele elektřiny a plynu. Tato volba občas připomíná procházku po tržišti: každý dodavatel se snaží přilákat zákazníky všemi možnými způsoby a občas “křičí", že má “fixní cenu”, “garanci ceny” či dokonce “garanci nižší ceny”. Naším úkolem je pochopit co ve skutečnosti stojí za těmito slovy, která rizika skrývají tyto na první pohled atraktivní nabídky a zda se vyplatí je zvolit.

Fixace ceny

Výhody

Fixní cena elektřiny a plynu (občas označovaná také jako “garance ceny”) předpokládá slib dodavatele, že během ve smlouvě uvedeného období zůstane tržní cena energie pro zákazníka stejná. Dnes se můžeme s takovým druhem smluv setkat například u dodavatelů Centropol, E.ON a RWE. Volba fixní ceny je v podstatě pojistkou proti případnému zdražování energie v následujícím období. Volba tarifu s garancí ceny je na jednu stranu opravdu bezpečnější, jelikož již v okamžiku podepsání smlouvy víme, kolik budeme platit příští (a také přespříští) rok. V budoucnu tedy nebudeme nepříjemně překvapeni zdražováním elektřiny či plynu. Anebo to tak není?

Rizika

Je třeba poznamenat, že cena se nefixuje celá, ale pouze její neregulovaná či tržní složka, která u elektřiny tvoří pouze 30% celkové ceny, u plynu pak o něco víc - kolem 60% konečné ceny. Ostatní podíl ceny energií patří poplatkům a daním, jejichž výše je stanovena Energetickým regulačním úřadem a státními orgány. V posledních letech se navíc ukazuje tendence mírného růstu poplatků, což znamená, že pokud se změní například výše distribučního poplatku či sazba DPH, fixace ceny Vás před touto skutečnosti nezachrání.

Pokud uzavíráte smlouvu s předpokladem fixní ceny na dobu určitou, zavazujete se zároveň zůstat zákazníkem daného dodavatele po dobu uvedenou ve smlouvě. V rámci konkurenčního prostředí liberalizovaného trhu používají dodavatelé energie cenu jako prostředek k přílákání nových zákazníků.Proto je celkem pravděpodobné, že některý z dodavatelů v budoucnosti nabídne tarif ještě levnější, než ten, pod který jste se právě podepsali. Jinými slovy, v případě fixace ceny jde o věčné dilema stability a přijetí rizika.

Vyplatí se cenu zafixovat?

Zda jde o výhodnou nabídku či nikoliv, zjistíme při kontrole vývoje cen elektrické energie a zemního plynu na pražské burze. Současná cena 0,032 EUR za 1 kWh (31,6 EUR za 1 MWh) elektřiny je na historickém minimu. Pokles oproti roku 2008, kdy jsme zaznamenali nejvyšší cenu, činí skoro 60%. Situace na burze plynu je podobná, ale ne totožná: v roce 2008 byla taktéž zaznamenána nejvyšší cena, minimum však bylo dosaženo již v roce 2012. Následně cena nepatrně stoupla, i když nárůst nebyl nijak dramatický. Podle odborníků není v dané chvíli žádný důvod předpokládat, že by se tendence obrátila. Pokles burzovní ceny energií je spojen s možností snížení tržní ceny a pravděpodobnost, že v příštím roce cena elektřiny a plynu nevzroste je tedy vyšší. V tomto případě se výhoda fixace ceny elektřiny a plynu stává velmi pochybnou.

Garance nižší ceny

Výhody

Ačkoli je název dané nabídky velmi podobný, v podstatě jde o úplně jiný druh smlouvy. Zatímco v případě fixace ceny je zákazníkovi po dobu platnosti smlouvy garantována stále stejná cena, garance nižší ceny předpokládá, že po stanovenou dobu budete odebírat elektřinu a plyn za cenu, která bude vždycky nižší než cena tradičních regionálních dodavatelů (ČEZ, E.ON a PRE u elektřiny a RWE, E.ON a Pražská plynárenská v případě zemního plynu). V případě, že v rámci distribuční oblasti PRE klesne cena elektřiny, kterou zde PRE zároveň nabízí jako dodavatel, poklesne proporcionálně i cena, kterou platí zákazník tarifu s garancí nižší ceny. S nabídkou podobných tarifů se setkáme například u Bohemia Energy a Centropolu.

Bezespornou výhodou je to, že nemusíte si lámat hlavu s kurzovními lístky burz a předpoklady vývoje cenových hladin plynu a elektřiny, protože na rozdíl od fixace ceny vyhráváte v každém případě: když cena dominantního dodavatele stoupne, Vaše cena také stoupne, zůstane však nižší. Když dojde k poklesu ceny u tradičního dodavatele, sníží se i Vaše cena.

Rizika

I když jde o garanci nižší ceny, otázkou je s čím tuto cenu srovnáváme. V rámci dané smlouvy mluvíme o ceně nižší pouze ve srovnání s tradičními dodavateli, nikoliv s ostatními alternativními dodavateli. Jak již bylo řečeno, konkurenční prostředí obecně nutí dodavatele snižovat ceny, aby získávali klienty. Zvláště to platí pro nové hráče energetického trhu, kteří nejsou příliš známí a jinou možnost než snižování cenové úrovně pro přílákání zákazníků nemají. V okamžik, kdy některý z alternativních dodavatelů výrazně sníží cenu a začne prodávat elektřinu či plyn levněji než váš stávající dodavatel, přestáváte vyhrávat. Stále máte levnější energii, než u dodavatele dominantního, ale dražší, než u jiného alternativního dodavatele, vaše výhoda tak mizí.

Zda se, že správným řešením je v takovém případě odstoupení od smlouvy a volba nového dodavatele, jehož nabídka je v danou chvíli nejlákavější. Problémem je, že předčasné vypovězení smlouvy v případě garance nižší ceny zpravidla nebývá bezplatné, platíte tzv. sankční poplatek ve výši 2,5 tisíce Kč. Minimální doba smlouvy obvykle činí 2 roky. U některých dodavatelů je dokonce samotná garance nižší ceny zpoplatněna částkou kolem 300 korun ročně.

Vyplatí se zvolit tarif s garancí nižší ceny?

Stejně jako v případě fixace ceny, nelze jednoznačně říct, zda je výhodné takovou nabídku využit či nikoliv. Pokud nechcete neustále sledovat vývoj cenové hladiny na energetickém trhu a jste připraveni se smířit s tím, že se občas vyskytne cenová nabídka výhodnější než ta vaše, stojí za to o garanci nižší ceny uvažovat. Na rozdíl od fixace ceny, kdy máte spíše dlouhodobou perspektivu úspor, u garance nižší ceny začínáte šetřit jakmile na nový tarif přejdete. Neexistuje jedna správná odpověď, který z tarifů (fixace anebo garance nižší ceny) je výhodnější, protože jde v podstatě o osobní volbu mezi jistotou a touhou vyhrávat na změnách.